další »

[MK_KaiN]

Dobrá kniha, už jsem od něj četl Monte Cassino, to se mě taky líbilo.


„Skupino, zastavit!“ ozval se Dědkùv chraptivý hlas v rádiu. Rozrazil poklop věže, který se zaduněním dopadl na ocelový plášt tanku, a z kapsy přitom jedním pohybem vytáhl svoji ošoupanou dýmku se stříbrným víčkem. Jako velitel naší skupiny je to tvrdý chlap, v srdci je ale stále tesařem. Obklopuje ho aura dřevě­ných pilin a hoblovaček. „Ďas aby vzal tyhle kurevský věže!“ klel, když se s námahou otáčel v úzkém prùlezu věže. V těch nových oteplených spodkách měl člověk nejméně dvakrát tolik v pase. „Kam se poděl Barcelona a jeho chlapi?“
Otevřel jsem boční poklop a unaveně se zadíval na dlouhou kolonu tankù rachotících po dlážděné silnici. Jsou to samé těžké tanky vybavené plamenomety. Před námi je určitě něco hodně dobře opevněného, jinak by těžké tanky nejely včele. „To sou příšerně uřvaný hovada, co?“ zavrčel Drobeček, který opatrně vystrčil začouzenou hlavu z poklopu nabíječe. „Ježíšmarjá!“ zařval a rychle zastrčil hlavu zase zpátky, když z oken jedné dílny dál v ulici vyšlehly plaménky z hlavní dvou děgtrarevù*. Naše kulomety jim okamžitě odpověděly. Všude kolem je slyšet dupot běžících nohou promíchaný s hlasitými povely a výkřiky. Zní to, jako by někdo najednou rozrazil brány pekla. Před tankem se znenadání objevila postava v hnědé uniformě s protitankovou minou v rukou a začala lézt na přední kryt. Drobeček ho smetl dávkou z automatu dřív než se mu podařilo položit minu pod věnec věže. Ulice se náhle hemží Rusy. Valí se sem z každých dveří a každého okna. Koutkem okna zahlédnu ruskou helmu na naší nechráněné straně. Reflexívně vyprázdním revolver do jeho zkřivené tváře, která se rozprskla jako vejce. „Granáty,“ vykřikl Dědek a oderval ruční granát z držáku. Vytáhl jsem několik granátù z kapes a vyházel je poklopem ven. Vajíčka s ostrým praskotem vybuchovala všude kolem. Temnotu prořezávaly lidské výkřiky. Ze střešního okna se zuřivě rozkašlalo dvacetimilimet­rové dělo. Mezi zdmi domù se odrážely nebezpečné drobné střepiny. Vypadá to, jako by Ďáblové hráli ping-pong s vybuchujícími ohnivými koulemi. Aniž bych čekal na Dědkùv rozkaz, otočil jsem věž a zamířil na budovu, z níž dvacítka dělo a jeden děgtrarev odesílaly své perleové pramínky smrtícího světla. Naše dlouhé dělo zuřivě zaburácelo. S jistým radostným pocitem jsem zahlédl dvě uniformované postavy, které vyletěly z oken ve třetím patře. Na chvíli se zachytily na visutých tramvajových trolejích a pak s dutým žuchnutím dopadly na zem. Vyslal jsem do toho domu další tři tříštivé střely. Ze střechy vyšlehly plameny. Do ulice dopadaly tašky jako nějaké obrovské kroupy a rozbíjely se o dlažební kostky. Oheň rychle přeskakoval z jednoho domu na druhý. Vmžiku se celá jejich řada proměnila v moře burácejících plamenù. Vyděšení lidé vyskakují z oken, raději zemřou na dlažbě, než upáleni zaživa. „Kdo ti dal rozkaz k palbě?“ rozzuřilli se Dědek a praštil mě ručním granátem. „Máš střílet, až dostaneš rozkaz, ty střílením posedlej magore blbej!“ „Kdybych nevypálil, tak by nás určitě dostali,“ bránil jsem se dotčeně. „Dělo je vod toho, aby se s ním střílelo, ne?“ „Ta budova, kterou s tak dokonale zlikvidoval, byla ubytovna praporu. Už se ti rozsvítilo v tý tvý tvrdý palici? A tys ji rozstřílel na hadry!“ zařval Dědek zoufale. „Tohle je sabotáž, nic jinýho,“ prohlásil Heide triumfálně, „anebo jsem sabotáž v životě neviděl! Dokopej ho před vojenskej soud, a už se na něj nemusíme dívat!“ „Ten má záprdky, kde maj vostatní mozek,“ zahulákal Drobeček vesele. „Sere si na vlastní práh, když to moh klidně udělat na sněhu, kde by sral rampouchy. Ustřelíme mu palici!“ „Zavři hubu!“ vyštěkl Dědek a divoce zabafal ze své fajfky. „Vidíte támhle toho velebníčka,“ zašklebil se Porta. „žene se jako blázen s biblí pod paží a krucifix se mu houpá na pupku. Z tý rychlosti bys řek, že mu Ďábel vrazil vidle do prdele!“ „Já nikdy nepochopím, proč jsou kaplani stejně vyděšený z toho, že vypustí duši, jako my vobyčejný sračky,“ zamyslel se Drobeček. „Vždy voni maj konexe tam na vyšších místech!“ „Svatí a spravedliví se děsí toho, že vypustí svùj poslední prd, jako my neznabozi, mùj synu,“ filozofoval Porta. „Ve skutečnosti ale jenom ty opravdu nejlepší z lidí si mohou dovolit stát se věřícími.“ „Panzer, marsch,“ poručil Dědek, natáhl si na uši sluchátka a nastavil mikrofon. „Druhá skupina za mnou!“ Ze zvyku přitom zvedl nad hlavu zatnutou pěst, což byl signál pro pohyb vpřed. Motory Maybach zakvílely v nejvyšších obrátkách. Široké pásy se valily vpřed drtí­ce mrtvé a zraněné ležící na ulici.

[WT_Horrido]

Co to mají za tank, že poklop věže dopadá se zaduněním na ocelový plášť tanku?     

[MK_KaiN]

No, ten překlad není zrovna nejlepší Mají Panthera.

[WT_Flan]

Tak to jste jeste nenakoukli do jiste knihy z doby invaze Rimanu do Anglie...Nejenze je uplne blba sama o sobe, byt autor ma aspon slusnou potuchu o realiich legii, ale zrejme ji jeste totalne dodelal preklad. O tom jsem prestal pochybovat v okamziku, kdy jsem se dovedel o existenci generalniho stabu rimskeho vojska a podobnych pytlovin. Snad jeste dokazu pochopit salutovani v legii, tedy salutovat jako pozdravit, ale stejne mi to roztahlo hubu, kdyz jsem si automaticky vybavil salutujiciho legionare, tak jak se salutuje dnes 

[MK_KaiN]

Vždyť je to román a né technický popis zvuku při otvírání poklopu tanku.

[WT_Horrido]

Poklop žádného německého tanku nebouchal o plech, ať je to román nebo ne   

[MK_KaiN]

O jakej plech? Je tam napsáno ocelový plášť. To znamená plech?

[MK_KaiN]

Tohle zřejmě překlad ještě před korekturou. Jsou tam daleko větší chyby. Ale nic co by zvlášť narušovalo děj a příběh. Prostě beta verze od Razora

[WT_Horrido]

Poklopy na velitelských věžičkách jak Panzer III, IV tak na Pantherech a Tigerech se otviraly tak že se "ocelového pláště" nedotýkaly. Tak mě to jen tak zaujalo...   

[MK_Opitz]

pedante! ;-)